Martina Ptáčková: Jsem hrdá na svou disciplínu a houževnatost. Když ostatní končí, já teprve začínám.

Vyhrála osm světových titulů a stala se první Evropankou s černým pásem v bojových uměních speciálních jednotek. Dostala se až do prestižního Protiteroristickém centra krále Abdulláha (KASOTC), věnuje se výcviku ozbrojených sil. Kromě toho pracuje také s dětmi, učí je, jak čelit šikaně. Mezi jejími přáteli se najdou takové osobnosti jako princové a šejkové. Ve své kariéře se zaměřuje na oblast bezpečnosti a nedávno dosáhla historického úspěchu, když se jako první žena vůbec stala prezidentkou české reprezentace v disciplíně hand-to-hand combat, sportu speciálních jednotek. Své svěřence vychovává k vítězství a vede je k zisku mnohačetných titulů, ať už v rámci mistrovství republiky nebo mezinárodních šampionátů.

Řekni nám, kdo je Martina Ptáčková?

Ztřeštěná holka, co má hlavu v oblacích a žije podle svých jedinečných pravidel. Žije si na své vlastní planetě plné ambiciózních plánů a snů o dobytí vesmíru. Nikdy se nevzdávám, jsem svá a nepotřebuji kráčet stejnou cestou jako ostatní. Jsem také známá svou mimořádnou chutí k jídlu - dokážu sníst víc než většina kluků :-) Jsem vášnivou fanynkou Harryho Pottera, miluju a zároveň nesnáším plameňáky a jednorožce. Ráda uzavírám sázky - na vše možné :-) 

Ačkoliv se nepovažuji za někoho úžasného, jsem obklopena skvělými lidmi. Moje rodina je můj zdroj podpory a inspirace a díky nim mohu zářit.

Co v tvém životě znamená Pura Vida?

Optimismus a volnost žít podle svých vlastních pravidel. Nebát se riskovat, být autentická, usmívat se a vidět svět v jeho barevné kráse. A taky srdečnost, otevřenost a upřímnost. To vše je pro mě klíčové. Baví mě kreativita a vymýšlení nových věcí. Naopak se vyhýbám stereotypu a negativitě.

Baví mě makat a dělat tenhle svět lepší. I když život občas není lehký, snažím se ho naplno užívat, těšit se z malých radostí, věřit v sebe, své sny a taky v jednorožce. Pura Vida pro mě znamená i takovou lehkost bytí, pestrost a originalitu. Kopií běhá všude dost, takže je fajn být jiný.

Bez čeho bys neuměla fungovat/žít?

Nedovedu si představit život bez lidí, které mám kolem sebe - mé rodiny a našich zvířat. Samozřejmě, co by to bylo za život, kdybych se nemohla s nikým poprat. :-)  A nemohu opomenout zmínit taky jídlo - zejména maso, čokoládu a pizzu.

Jinak jsem velmi přizpůsobivá a dokážu se rychle adaptovat na různé situace. Ať už je to přivyknutí si na něco nového, nebo odvyknutí si na něco starého, vždy najdu způsob, jak to zvládnout.

Co považuješ za svůj největší úspěch?

Tak to vůbec nevím. Pokud mám uvést, na co jsem nejvíce pyšná, tak to nebude konkrétní událost, ale spíš má nátura a charakter jako celek. Mám mimořádnou výdrž, odolnost a silnou vůli. Když ostatní končí, já teprve začínám. To je něco, co ve mně vzbuzuje hrdost. Navzdory všem nástrahám a obtížím vždycky pokračuji dál. Jsem bojovnice.

S bratrem máte projekt Šikana do klece - pověz nám o něm něco.

Jsem na něj velmi pyšná. Jedná se o globální projekt, jehož cílem je pomáhat dětem čelit šikaně nebo se na ni připravit pro případ, že by se s tímto problémem setkaly. Dosahujeme skvělých výsledků a už jsme pomohli mnoha dětem. A to je  pro mě nejvíc. Projekt získal podporu od řady významných osobností a institucí, včetně tureckého ministra zahraničních věcí, V. Klitschka, královské rodiny, UNICEF a OSN. A to ještě zdaleka nekončíme, naopak máme v plánu tento projekt neustále rozvíjet.

Čemu se věnuješ kromě bojových umění? Víme, že součástí tvého života byla i diplomacie.

V současnosti dávám přednost oblasti bezpečnosti, kde však rovněž uplatňuji své taktické dovednosti a diplomatické schopnosti. Tento aspekt tedy z mého života rozhodně nezmizel. Angažuji se v řadě projektů a pokud by měl někdo zájem sledovat mé aktivity a třeba se i inspirovat, ráda vás přivítám na svých sociálních sítích. Tam sdílím různé novinky, informace o akcích a další.

Mými dalšími aktivitami jsou například tréninky pro děti i dospělé. Jsem odbornou instruktorkou a garantkou výcviků a vedu také skupiny NATO.

Hodně cestuješ, která země/město tě nejvíce uchvátila a proč?

Zamilovala jsem si Uzbekistán. Při každé návštěvě mě dokáže překvapit něčím novým. Tento kraj pro mě má osobní kouzlo - byla jsem tam už mnohokrát a znám místní lidi, kulturu, tradice a zvyky.

Pokaždé, když přijedu do Uzbekistánu, cítím se jako uzbecká princezna. Místní obyvatelé jsou velmi srdeční, otevření a přátelští. Tento kraj mi velmi imponuje. V Uzbekistánu není nic problém a lidé zde projevují menší míru závisti než třeba v České republice, kde je závist jakýmsi národním sportem.

Co děláš, když se ti do ničeho nechce? Máš nějaké kouzelné zaklínadlo, tip, trik, co uděláš nebo si řekneš?

Často se mi stává, že jsem vyčerpaná a nic se mi nechce. Stává se to kvůli náročnému programu, který zahrnuje práci, tréninky a schůzky. Je to jako neustálý závod a po čase člověka zkrátka doběhne nastřádaná únava. Bohužel, nemám žádný magický trik nebo speciální tip.

Moje disciplína, kterou si svědomitě buduju už od dětství, mi pomáhá. Kdybych neudělala všechno, co je na mém plánu, byla bych naštvaná a zklamaná sama ze sebe. Proto se snažím vyvarovat takových situací. Myslím, že nejlepší je o těch věcech moc nepřemýšlet. Prostě se zvednout a jít makat, to je ten nejlepší tip. Žádné výmluvy a limity neexistují.

Nedávno jsme spolu fotiliy, jaké kousky jsou aktuálně tvé oblíbené?

Nejsem zaujatá, ale nejvíc za všeho miluji vaše legíny. Nosím je všude, a když říkám všude, myslím to doslova. Oblékám je na schůzky, do práce i na sport. Díky nim jsem středem pozornosti. Oceňuji jejich pestrost, když člověk září a je vidět, což tyto legíny splňují dokonale. Mají vždy skvělý design a motivační hlášky, které dokážou nakopnout. A to nejlepší na nich je, že jsou nápaditě barevné a divoké, tak jako já. Prostě se zcela ztotožňuji s myšlenkou, že by každá hrdinka měla mít svůj barevný obleček.