Ségry na treku aka jak jedna Fénixice podarovala druhou a radost měly obě
Co dát ségře ke kulatým narozkám? Šperky, víkend v Lisabonu nebo wellness? Věděla jsem, že nejlepší dárek bude společný čas a přechod českých hor byla vlastně ségry volba.
Vybraly jsme Stezku Českem, protože chození po horách nás spojuje už od dětství. Trasy jsou naplánované a my se jimi můžeme inspirovat. Je to projekt, na kterém se můžeme potkávat klidně do konce života 🥹 (1 000 km severní větev, 1 000 km jižní větev).
Já už mám pár přechodů za sebou. Za to pro M. to bude první zkušenost. Ubytko a trasu jsme pořešily měsíc před startem, takže žádný překvápko. Půjdeme 3 dny z Budišova nad Budišovkou do Veřovic, 2 noclehy máme zajištěné v penzionu se snídaní. Bereme to jako testovací kolo nenáročným terénem.
Náš plán
1. den: Budišov – Vítovka, 26,5 km
2. den: Odry – Starý Jičín, 22,5 km
3. den: Starý Jičín – Veřovice, 18 - 23,5 km podle energie a nálady
Den 1: Z pohodové procházky do maratonu
Plán upravujeme hned první den. Po 15 km zjišťuju, že jsem při objednávání ubytování přehodila termíny. Aha?! Jde se nám dobře a tak zkusím nadhodit výzvu: „Pojďme ty první dva úseky spojit a dojít až do cíle druhého dne.” Z původních 26 km je rázem 46 km. 💪🏻 A ségra mi tuhle šílenost schvaluje. Na pohodu to bylo tak do 30 km a pak to začalo bolet. Na trase bylo hodně asfaltu a procházení nekonečnými vesnicemi taky nepomohlo. Např. Bernatice na Odrou, poslední vesnice před závěrečným stoupáním nás slušně vydrtila – od cedule k ceduli 3,5 km! Starý Jičín - Hotel Zámeček pod Hradem, příchod v 19.45, sprcha, večeře a spát.
Realita 1. dne: Budišov - Starý Jičín, 46 km – Wow!
Den 2: Utrpení a štěstí stezkařek
Po skvělé snídani řešíme kam dál. Vyhrává varianta sejít ze stezky za Hostašovicemi a přespat ve Valašském Meziříčí. Sehnat narychlo hotel na Velký pátek nebylo úplně easy, ale štěstí se na nás usmálo a můžeme vyrazit. Po včerejším „maratonu a kousek” a 12 hodinách rekonvalescence to jde ztuha. Naše tempo se výrazně zpomalilo, ale máme velké štěstí na počasí. Po republice různě prší, ale nám se mraky vyhýbají. Na zápraží rodného domku Františka Palackého v Hodslavicích skromně obědváme (3 krajíce chleba od snídaně a cizrnová pomazánka). Do Valmezu docházíme kolem 17.30 a máme dost. Jen co vejdeme do apartmánu, spustí se šílený liják. Štěstí stojí při nás!
Realita 2. dne: Starý Jičín – Valašské Meziříčí, 23 km. Na kilometry jsme si plán splnili za 2 dny a dle stavu puchýřů, M. otlačených ramen od batohu a ztuhlého lýtka se kloníme k ukončení trasy. Vyspíme se a ráno sednem na vlak domů.
Den 3: Slunce posiluje odhodlání
Jenže se probudíme do prosluněného rána. Ještě u snídaně se tváříme, že se jede domů, ale zároveň mám v hlavě běží: „Takový krásný den a my ho prosedíme ve vlaku?!” Na pokoji si nasdílíme myšlenky a padne rozhodnutí, že půjdeme ještě kousek. Usnadňuje nám to možnost sejít z trasy na vlak na 7, 12, 18, 20 km… Jde se nám lehce, skvěle, vlastně nejlépe za celou dobu. Tělo je úžasný stroj, který stačí pár dnů trápit a ono se nakonec adaptuje. Nescházíme ani na 7, ani na 12 ale až po 20 km na Velkém Javorníku, který je zároveň nejvyšším bodem našeho putování.
Realita 3. dne: Valašské Meziříčí – Frenštát pod Radhoštěm, 25 km
Co jsme si nosily na zádech a na sobě
📌 Merino triko – zafungovalo jako pyžamo, když byla zima vyčerpáním
📌 Lehký triko s dlouhým rukávem
📌 Legíny dlouhé a krátké s kapsami (nebo sukně s kapsami?)
📌 Kšiltka, čelenka
📌 3 spoďáry
📌 3 páry ponožek
📌 Trailové běžecké boty
📌 Žabky na přezutí
📌 Bavlněné triko – pyžamo
📌 Další nezbytnosti: vak na vodu, hygiena, základní léky, magnesium, elektrolyty, náplasti obyč, krém na unavené svaly a chodidla, čelovka, nůž, powerbanka, nabíječky, hodinky, sluneční brýle, lžíce, hotovost, sluchátka, ořechy, proteinové tyčinky, sušené ovoce, žvejky, krabička na jídlo.
Co nám chybělo: alespoň jeden pár turistických hůlek, náplasti na puchýře, vazelína.
Nasbírané stezkařské zkušenosti
V cíli nás zalila radost a spokojenost, že jsme to dokázaly. M. si hned první den splnila svůj sen: „Ráno se probudit, celý den jít a zjistit, kam až dojdu.” Potvrdily jsme si, že tělo je úžasný nástroj, který se po pár dnech adaptuje a dokáže nás podpořit v našich bláznivých nápadech. Do Beskyd se brzy vrátíme, na dalším treku nás čeká 88 km, 3 000+ převýšení a nejvýchodnější bod ČR.
Nemusíte bookovat letenku do Portugalska, na Island nebo na Madeiru abyste si daly krásnou, výživnou a hlavně hodnotnou pouť. Vyrazte na Stezku Českem nebo aspoň vylezte na kopec za barákem. A vezměte k sobě nějakou kámošku, ségru, mamku, dceru nebo psa.
Bude to zážitek tak jako tak.
Kam vyneseš Pura Vidu ty?
Pochlub se nám tady ve FB skupině v našem Gangu a možnááá tě čeká i nějaká ta vzácná odměna.
Díky, že tu s náma jste a sdílíte své zážitky, vy naše Fénixice! 🫶🏻